Kočka v kimonu

Na své cestě za poznáváním kimon a japonské kultury občas narážím na informace a názory, nad kterými mi zůstává rozum stát. A ano, mnohým z nich jsem také věřila. Jakmile to není z hedvábí, tak to není pravé kimono Jedno z takových obecně rozšířených tvrzení, považovaných za pravdu, i když to pravda není, je to, že když to není hedvábné, tak to není kimono. Dříve jsem téhle představě také věřila. Nějak jsem adoptovala představu, že v Japonsku je (a vždy bylo) hedvábí běžně dostupnou látkou a šilo se z ní úplně všechno, tedy, samozřejmě, i kimona. A tak, když chcete mít pravé kimono, tak musí být za každou cenu z hedvábí. Poměrně rychle po tom, co jsem se začala o kimona zajímat, jsem ale zjistila, že to není pravda. Představa snad vychází ze situace na přelomu 19. a 20. století, kdy Japonsko opravdu bylo jakousi hedvábnou velmocí. Expandovalo ekonomicky do Číny, kde Japonci vlastnili naprostou většinu hedvábné produkce, od chovu bource morušového až po tkalcovny. Do karet Japonsku v to