Zenga - obrazy z žabí chýše (pozvánka)

Po delší době bych s Vámi chtěla sdílet pozvánku na kulturní akci, která si přímo říká o to, vyrazit na ni v kimonu. Jedná se o výstavu Zenga - japonské zenové obrazy ze sbírky Kaeru-an, kterou pořádá Národní galerie v Praze. Původně už měla končit, ale pro velký úspěch ji organizátoři prodlužili a na začátku podzimu provedli rotaci děl. Takže pokud jste na výstavě už byli třeba během prázdnin, klidně můžete vyrazit znova, ona je teď totiž hodně jiná.

Já jsem na ni nakonec vyrazila v civilu, protože jet vlakem, pak pražskou MHD, a pak se ještě ploužit kudysi okolo, protože Pražský hrad pro veřejnost uzavřeli z důvodu konání summitu, se mi v kimonu prostě nechtělo. Ano, já si umím vybrat datum a cíl výletu, na to mám od přírody talent. Tak jsem si s sebou vzala alespoň haori, abych to měla alespoň trošku stylové. O nějaké decentní kimono si ale tahle výstava přímo říká.

Výstava se nachází ve druhém patře Salmovského paláce, a vlastně znovu otevírá budovu, která byla veřejnosti dlouho nepřístupná. Tlusté zdi paláce celkem spolehlivě odhluční venkovní hemžení, a to včetně smyčcového tria, které na náměstí vyhrává Vivaldiho. Přidejte k tomu zavřené okenice, které vás odstíní od okolního světa téměř dokonale. Máte tak možnost se věnovat jen výstavě, ničím nerušeni očima sledovat tahy štětce, a myšlenky nechat volně plynout. A pokud chcete, tak se v těch obrazech můžete klidně ztratit. Což se nám celkem povedlo.

Co je Zenga a proč žáby
Zenga (禅画) znamená doslova zenový obrázek, zpravidla vyvedený v černé tuši. Běžné je prolínání kaligrafie (poezie) a zjednodušené schématické malby.

A proč ty žáby? Žáby se staly jakýmsi duchovním průvodcem pana Felixe Hesse, sběratele, který sbírku z žabí chýše (kaeru-an) vytvořil a před několika lety daroval Národní galerii. Samozřejmě na ně tedy při prohlídce narazíte.

Doslov z pohledu návštěvníka - laika
S přítelem jsme se výstavou potulovali několik hodin, a ani nám nepřišlo, že čas tak letí. Poslední místnost s tatami, stolkem a možností vyzkoušet si kreslení světlem, pro nás byl takový příjemný záchytný bod při návratu do reality. Navštívili jsme i interaktivní místnost se suchou zenovou zahrádkou a dalšími "atrakcemi", jejichž pomocí se můžete celkem slušně "vyzenovat". Ač mě osobně výstava celkem pohltila, odejít z ní mi nečinilo až takový problém - po několika hodinách zakoušení vnitřní prázdnoty se vnitřní prázdnota ozvala hlasitým kručením v břiše, a tak jsme se vydali za poněkud přízemnějšími záležitostmi. Inu, obrazu rýžového koláčku se nenajíte.

Co jakožto "japanofil - (věčný) začátečník" opravdu oceňuji, je tištěný průvodce, kterého jsme dostali společně se vstupenkou. Ten obsahoval i stručné doplňující info k několika obrazům, a tak pro nás byla celá výstava "čitelnější". V závěru jsem odlehčila svojí peněžence a přidala trochu závaží do batohu nákupem katalogu k výstavě. 

Co mi úplně nesedlo, bylo nasvětlení celé výstavy, která byla v šeru, jasně osvětlené byly jen obrazy, dobře schované za silným sklem (vzhledem k jejich věku na to mají nárok). Ovšem koukání z šera proti jasnému světlu u mě vyvolalo po chvíli potřebu mžourat, pálení očí a ke konci i slabý bolehalv. Taktéž zvukový doprovod - zvuky přírody jako zurčení vody či kvákání žab, mi přišel možná až trochu hlasitý. Ale já jsem za poslední rok hlukům odvykla a zvykla jsem si být většinu času v tichu, tak jsem možná jen hodně přecitlivělá.

Výstava byla prodloužena a koná se až do 4. prosince, takže na návštěvu je ještě docela čas.