Když jsem si v roce 2016 vybírala první kimono, nevěděla jsem o nich zhola nic. Svoje první kimono jsem kupovala vyloženě jako kostým s tím, že ho vytáhnu jednou za čas, na nějakou tematickou akci. Víc jsem od něj neočekávala, a od sebe jsem neočekávala víc, než se do něj "nějak umotám, nemusí to být úplně správně, on to stejně nikdo moc řešit nebude.
Zájem o to, jak kimono nosit správně (tradičním způsobem), se objevil až později, a v závěsu za ním přišla i touha se o nich dozvědět co nejvíc. Během pár let se z toho vyklubal docela slušný koníček. S tím, jak postupně získávám zkušenosti s nošením a shromažďuji informace, narážím na spoustu věcí, které si občas i protiřečí, a některé (už dávno) nejsou pravda, i když v minulosti tomu tak třeba bylo.
Jedna z takových informací je, že u kimon nemusíte řešit velikosti, protože kimona mají jednu univerzální velikost, která padne všem. Zarážející je, že na tuhle informaci jsem narazila i knize, která bývá přirovnávána k Bibli všech nositelů kimona, protože obsahuje úplně to nejzákladnější, co byste o kimonu měli vědět, včetně návodů, jak ho správně obléct. Pravda, ta kniha vyšla poprvé před více jak 30 lety, a za tu dobu se mnohé změnilo. Proto bych řekla, že zrovna tahle informace je taková polopravda - něco pravdy na tom je, ale "tesat do kamene" by se to nemělo…
Japonci a Japonky opravdu nejsou jeden jako druhý, i když nám tak třeba někdy připadají. A tak ani kimona nemohou být všechna stejná. V první řadě xistují docela podstatné rozdíly mezi tím, jak se šijí a nosí pánská a dámská kimona, a zatímco žena by si pánské kimono dost možná s klidem oblékla, pánové se do nošení těch dámských úplně hrnout nebudou.
Další důvod, proč si myslím, že to není pravda, je fakt, že v minulosti se šila kimona vždy kupujícímu na míru. Koncept konfekčních velikostí a nákupu hotového oblečení tehdy neexistoval. Lidé si nuď šili kimona doma, nebo si kupující vybral látku, a buď ji sám zanesl ke krejčímu, který ho změřil, nebo ji tam poslal obchod se všemi potřebnými rozměry, aby se kimono ušilo kupujícímu na míru. A tak člověku vždy kimono padlo dobře. Tato praxe v Japonsku přežila dodnes, i když je pravda, že levné to není (ale, konec konců, v Evropě to s obleky a šaty fungovalo a dodnes funguje obdobně).
Už dávno se samozřejmě stalo běžnou praxí, že se dají koupit hotová kimona připravená k nošení, která prostě jenom vybalíte, a hned je můžete nosit. I ta se ale vyrábějí v určitých více či méně standardizovaných velikostech, a kimono Japonské velikosti S ji třeba já s tělesnou výškou 165 centimetrů prostě neobléknu (nebo obléknu, ale bude to vypadat divně).
Na druhou stranu musím přiznat, že kimona na rozdíl od západního oblečení mají mnohem větší toleranci, co se rozměrů nositele týče. Kde v západní módě rozhodují centimetry, o tom, zda daný kousek padne či nepadne, má kimono několik centimetrů k dobru. Projdou vám u něj nějaká ta kila navíc nabraná o Vánocích, která vám jeansy nebo pouzdrové šaty prostě neodpustí. Délka je u dámských kimon upravitelná o několik centimetrů (pokud se dobře pamatuji, tak mají výšku upravitelnou až o 10 centimetrů, a to už opravdu není málo).
Možná právě díky této toleranci k měnícím se lidským rozměrům se může zdát, že jedno kimono opravdu padne všem. Má to ale jisté meze, které když se překročí, tak to prostě nevypadá hezky. Poskytuje to ovšem jistou volnost při volbě způsobu, jak kimono nosit a při jeho výběru - a to zvláště, pokud vybíráte kimona z druhé ruky (ano, bazary s kimony jsou v Japonsku celkem běžné, a nákup v nich není stigmatizován jako u nás nákup v second handech…). A že je z čeho vybírat…
Komentáře
Okomentovat