Stehy na kimonu

Ke svým článkům se snažím přidávat zdroje, aby bylo vidět, že si nevymýšlím. Tento článek bude výjimka z pravidla. Jednak budu popisovat to, co jsem odkoukala z vlastních kimon, a jednak zmíním pár informací, která jsem vyčetla na různých diskusních fórech, a buď je nejsem schopná dohledat, nebo alespoň ověřit.

Minulý příspěvek jsem vystavěla na "myšlenkovém experimentu", v jehož rámci jsme se ocitli v místnosti plné různých kimon a máme nyní možnost se jimi narušeně prohrabovat, zkoušet si je a zkoumat je. Tuto představu, která mi posloužila jako úvod k dosti obsáhlému tématu typologie kimon, bych ráda využila i tentokrát a malinko ji rozvinula, abych vás seznámila s jednou na první pohled ne vždy zřejmou, a vlastně úplně obyčejnou zajímavostí. 

Představme si třeba, že nás baví šití, něco o tomto kouzlení s jehlou víte, a tak zkoumáte, jak je takové kimono vlastně ušité, a zjišťujete, jestli byste zvládli takové kimono "spíchnout" doma na koleni. Poměrně brzy si tak nejspíš všimnete, že kimono nemá žádné vyloženě viditelné stehy. 

Wafuku, tedy japonské oblečení, nejen kimono, je tak šité záměrně. Všechny stehy jsou schované uvnitř, tak, aby nebyly vidět buď vůbec, nebo jen co nejméně. V případě, že se prošití látky přeci jen nelze vyhnout, jsou použité drobné stehy, ne větší než milimetr, někdy snad ještě o něco menší. 

Když se podíváme z rubové strany na hitoe, zjistíme, že jednotlivé díly látky jsou k sobě sešité z rubu, takže nit není navenek vidět.  Tím ale piplačka nekončí. Všechny švy a lemy jsou i na rubu krásně začištěné, nikde neleze žádná nit, nikde nevidíme, že by se něco mohlo (nebo snad dalo) vypárat. Pocit "neviditelnosti" stehů ještě umocňuje to, že se k šití používá nit ve stejné barvě, jakou má kimono. U vzorovaných kimon se v případě levnějších kousků používá jen nit v základní barvě kimona, u těch dražších a pracnějších potom švadlena/krejčí mění barvu nitě tak, aby odpovídala vzoru. Neviditelným stehem je přišitý i límec kimona.

Ukázka švů na hitoe. Na rubové straně jsou švy viditelné, na lícové straně vidět nejsou.
Okraje jsou začištěné, vše je schované

Ukázka švů na lemu hitoe, dole rub, nahoře líc. Díky drobným stehům a použití stejnobarevné nitě jsou
švy téměř neviditelné.

U kimon typu awase je navíc ještě podšívka, která svým střihem kopíruje látku lícovou, takže švy svrchní látky jsou v zákrytu se švy látky podšívkové. Na lemech jsou potom látky sešité rub k rubu, tak, aby stehy opět nebyly vidět. Aby se podšívka nekroutila a neodstávala, je v místech, spojů občas sešita s látkou svrchní, a to docela šalamounsky - při sešití dvou kusů látky podšívky zůstaly okraje , a ty jsou tu a tam přistehované ke stejným okrajům látky svrchní. Takže opět není nic vidět.

Ukázka sešití podšívky na awase u spodního lemu. Aby se podšívka nehrnula a lem držel tvar, přidržují ji zde drobné stehy,
které nejsou skoro vidět.

Takto vypadá hrana lemu. Stehy jsou zase schované.

Samozřejmě, že Japonci nemají na neviditelné stehy ani zdaleka monopol. Obdobné techniky se běžně používají i na oblečení západního typu, a leckterá z našich babiček vám od boku vystřihne hned několik způsobů, jak toho docílit. Přesto, nemám ve svém šatníku žádný "západní" kousek oblečení, ze kterého by tak zřetelně byla cítit snaha všechno schovat (i v místech, kde to vlastně při nošení není vidět), jako cítím u kimon.

Tlusté bílé stehy jako důvod k radosti

I přes to všechno, co jsem napsala výše, existuje jeden speciální druh stehů, který má být vidět. Tyto stehy jsou kontrastní, často vyvedené silnější bílou nití, a z kimona "křičí" už z dálky. Pokud se k vám z druhé ruky dostane kimono s těmito stehy, máte dost možná důvod k radosti. Za cenu použitého se k vám dostalo kimono buď nenošené vůbec, nebo jen velmi málo.

A jaký smysl vlastně tyto stehy mají? 

Pomáhají kimono lépe skladovat. Když se kimono ušije, některá místa, hlavně límec a rukávy, se prošijí silnější bílou nití tak, aby byla dobře viditelná. Kimono se pak složí a na několika místech sešije. Dělá se to pro to, aby lépe drželo tvar. Při manipulaci pak látka neklouže a kimono se nepomačká Po zakoupení nového kimona se pak před nošením tyto stehy vytahají ven. 

Bílé stehování na límci, pomáhá udržet hezký tvar límce, pokud se kimono zrovna nenosí.

Opět se nejedná o něco, co by bylo unikátní jen pro Japonsko. Z úplně stejného důvodu se u "západního" oblečení sešívají např. rozparky u sukní, kabátů a sak, aby se při skladování, přenášení a zkoušení nepomačkaly. A stejně jako v případě kimon, i v případě nového obleku se sluší toto volné štepování odstranit.

A proč skončilo takové kimono "na blešáku"?

Důvodů může být víc. Třeba, že daný kousek ležel v obchodě už hodně dlouho, a ani po slevě ho nikdo nechtěl. Kimono tak "zestárlo", přestalo být nové, vzor na kimonu třeba přestal být moderní, a tak putovalo do "sekáče".

V případě, že majitel ví, že kimono nebude delší dobu nosit, pak se kimono před uskladněním těmito stehy opět prošije, aby si látka zachovala tvar, a aby se při manipulaci nepomačkalo. Není to pravidlo, ale někdo to tak dělá. Někdy se kimono takto prošívá i v případě, že ho chcete prodat. Dáváte tím najevo, že jste se o něj dobře starali, a že má vlastně vyšší hodnotu. Jestli to na kupce funguje, toť otázka.

Mně se zatím poštěstilo ulovit dvě taková kimona (shodou okolností jedno hitoe, které určitě není nenošené, ale je ve velmi dobrém stavu, a jedno awase, které dost možná nenošené i bylo), a věřte mi, že vytahovat tyto stehy, je čirá radost.

Revize článku 25.09.2020