Seigaiha a její varianty

O Japonské kultuře se píše jako o svébytné, unikátní a neopakovatelné. Podobné superlativy se používají snad pro vše japonské, ať už se jedná o výtvarné umění, hudbu, bojová umění, čajový obřad...ať už pomyslíte na cokoliv tradičně japonské, najdete určitě alespoň jeden článek, ve kterém bude autor své čtenářstvo ujišťovat, že nic obdobného ve světě nenajde. Zároveň ale, pokud se pustíte do (samo)studia japonských tradicí, zjistíte, že skoro všechno bylo v rané historii tohoto národa importováno buď přímo z Číny, nebo krátkou oklikou přes Koreu.

Proč jsou tedy japonské věci tak vyzdvihovány pro svou unikátnost?

Osobně si myslím, že je to pro to, že Japonci sice importovali skoro všechno, nezůstali ale u pouhého kopírování a napodobování, a postupem času vdechli dovezeným věcem japonskou duši, adaptovali je a přizpůsobili je japonské estetice a zároveň praktičnosti. Staletím neustálé snahy překonat sama sebe se tak opravdu vyvinulo něco, co nikde jinde na světě nenajdete.

Jedna z věcí, která Japonské umění výrazně odlišuje od ostatních, je mistrné zvládnutí monochromatických motivů, a to ať už se jedná o japonské rodové znaky (mon, nebo též kamon), nebo o tradiční motivy rostlin, zvířat a přírodních jevů, které se objevují - jak jinak - i na textiliích, a tedy i na kimonech. I přes svou jednoduchost a neměnnost mají v sobě tyto motivy i jistou rafinovanost a hravost. Žijí si vlastním životem, umně zakomponované do složitějších vzorů, nebo naopak z dálky poutají svojí jednoduchostí a čistými liniemi.

Jedním z takových motivů, na který určitě narazíte (nebo jste možná už narazili, jen o tom ještě nevíte), a který patří mezi moje oblíbené, je seigaiha. Do Japonska se dostal - jak jinak - z Číny. V posledních letech se tento motiv objevuje dost často i na věcech vyrobených "na západě", a to nejen na keramice napodobující východní vzory, ale i na tričkách, či povlacích na polštáře.

A co že to vlastně ta seigaiha je?

Je to vzor navzájem se překrývajících kruhů, často vyplněných soustřednými kružnicemi, nebo jinými vzory, či jednoduše jen barvami. Staří Číňané tento motiv používali na mapách, kde jím zobrazovali moře. V Japonsku je první použití tohoto motivu datováno do 6. století n.l. a popularitě se těší vlastně dodnes.

Doslova seigaiha znamená Modré moře a vlny a nejčastěji se používá jako doprovodný motiv či motiv na pozadí k doplnění motivu hlavního.

Pro Japonce Seigaiha symbolizuje klid a ničím nerušený klidný život, plynoucí jako vlnky na klidném moři. Na pánských kimonech pak prý může mít i význam síly a vytrvalosti (k tomu, že tento význam získává na panském oblečení, bohužel nemám pramen, kdysi jsem to kdesi vyslechla a utkvělo mi to v paměti. Pokud na takovou informaci někdy narazíte, budu vděčná, když mi pošlelte odkaz.)

Co se ročního období týče, není tento motiv nijak vázán k určitému ročnímu období či měsíci, a lze jej proto užívat celoročně.

A jak že to vlastně ta seigaiha vypadá?

Základní verze vypadá takto:

Zdroj Obrázku

Když jsem ji viděla poprvé, musela jsem se smát. Podobnost seigaihy se vzorem na svetru od maminky, který jsem upřímně nenáviděla, protože kousal kolem krku, mi od té doby nejde z hlavy. Troufám si tvrdit, že nám obyvatelům české kotliny, připadá tento motiv hodně povědomý. Spíš než vlny v něm ale vidíme šišku nebo šupiny.

Při hledání informací o kimonech narážím na tento motiv skoro neustále, v nespočtu barevných variací, a doplněný nespočtem dalších motivů, ať už je seigaiha doplňuje, nebo naopak.

Variace na dané téma

Motivy doplňující seigaihu jsou často zaneseny přímo do jejích oblouků, či jsou vlny stylizovány např. do motivu vějířů nebo květů či listí.

Zdroj Obrázku

U mně osobně vede toto spíše moderní a docela hravé pojetí seigaihy doplněné o (jak jinak) kočky.

Autor motivu: Three magpies studio, https://www.3magpiesstudio.com

Rozhodne-li se umělec některé z oblouků nevyplnit, získáme motiv yabure seigaiha (doslova rozbitá seigaiha).

Pokud narazíte na variantu, kde nevyplněné části motivu převažují nad těmi vyplněnými, dost možná se jedná o stylizované rybí šupiny, od seigaihy odvozené:

Zdroj obrázku

Seigaiha je taktéž oblíbeným motivem pro japonskou techniku vyšívání a prošívání sashiko. U výšivek sashiko také často můžeme narazit na variantu hishi seigaiha, tedy diamantové vlny.

Zdroj Obrázku

S motivem vln se můžeme setkat i v abstraktnější a dynamičtější podobě, která sice evokuje pohyb mořských vln, zároveň si ale uchovává čistotu monochromatického ztvárnění

Moje kousky s motivem seigaiha

Co se kimona týče, měla jsem zatím smůlu. V mém kimono šatníku se zatím nic s tímto motivem nevyskytuje, a to i přes to, že mám tento motiv ráda.

V minulosti jsem ale měla to štěstí, že jsem narazila alespoň na maxišálu s vytkávaným jednoduchým motivem. Pravda, motiv není úplně povedený, vnitřní oblouky jsou takové všelijaké. Šála ale krásně hřeje, nekouše, je celá z bavlny a při praní nepouští barvu, takže jsem ochotná jí to odpustit.

Taktéž se mi v nedávné době podařilo získat kus látky s motivem seigaiha doplněným o další tradiční motivy. Nález je o to překvapivější, že tato látka nebyla zakoupena na ebay, nebo podobných portálech, ale v klasické české galanterii. Považuji to za důkaz toho, že když pán Bůh dopustí, i motika spustí. Vzor na látce je dosti velký, a zatím nejsem úplně rozhodnutá, co z ní vyrobit, i když nápadů bych pár měla...

Jeden bonbonek na závěr:

Pokud zavítáte do Plzně, najděte si chvíli na prohlídku historického centra, a zajděte se podívat do Františkánské ulice. Tam se v prostorách bývalého Františkánského kláštěra nachází muzeum církevní historie a kostel Nanebevzetí Panny Marie. Celý areál je v této ulici obehnaný zdí s kovaným plotem s motivem...že by to byla šiška? Nebo šupiny? Nebo, možná, seigaiha?