V předchozím článku jsem v několika odstavcích nastínila, jak vypadal zahajovací den festivalu japonského filmu a kultury Eigasai, který po delší odmlce zase zavítal do Plzně. Na zahájení jsem se původně chystala jít v kimonu, ale vzhledem k počasí jsem to nakonec vzdala. Bez kimon ale první den rozhodně nebyl. Jelikož je Eigasai nejen o filmu, ale také o té kultuře, předcházelo zahájení promítání vystoupení divadelního souboru Divadlo Kjógenu. A jelikož hrají tradiční žánr, hráli samozřejmě v kimonech.
Co je to vlastně ten kjógen?
Kjógen, nebo chcete-li japonská fraška, jsou krátké divadelní hry komediálního rázu. Vlastně to není samostatně existující žánr, vznikl jako součást divadla nó. Divadlo nó bylo původně určeno pro vyšší vzdělané vrstvy jakožto fundovaná zábava. Představení trvají zhruba 5 hodin, a jsou to na pozornost náročné hry, jejichž těžiště nespočívá v akci, ale v emocích postav.
Pro odlehčení se tedy mezi jednotlivé kusy vkládaly krátké zábavné kousky. Pro tyto kousky se vžilo označení kjógen, což v překladu znamená "bláznivá" nebo "umně vyšperkovaná slova".
Není nezajímavé, že tyto hry dosáhly rozkvětu ve 14. století, a bez přerušení se v tradiční podobě hrají dodnes. V roce 2001 byl tento žánr zařazen na seznam světového kulturního dědictví UNESCO jako „mistrovské dílo ústního nehmotného duchovního odkazu lidstva“.
Český soubor Divadla kjógenu uvádí hry v češtině, a snaží se o co nejlepší provedení. Jedná se o dosti unikátní počin, protože soubor nejenom, že hraje japonské hry pro české publikum a dělá je pro nás přístupné, ale žánr systematicky pěstuje mimo Japonsko a pravidelně jezdí studovat hry do Kjóta.
Netřeba mít předchozí znalosti
Výhodou Kjógenu tak, jak jej prezentuje soubor Divadla Kjógenu je to, že k tomu, abyste si představení užili, nepotřebujete být poučený divák. I náhodný kolemjdoucí, který by shodou okolností shlédl jejich vystoupení bez předchozích znalostí třeba na nějakém festivalu, by si v představení něco našel (i když nemůžu tvrdit, že se žánr zalíbí každému).
Tomu nahrává hlavně to, že jednotlivé kousky nejsou nijak dlouhé a dějově náročné. Jedna hra trvá zhruba kolem půl hodiny, má jednoduchou dějovou linku a malý počet archetypálních postav. Takže pokud už jste na nějakém představení byli odtušíte, co vás čeká už ve chvíli, kdy se postava objeví na scéně. Pokud jste na jejich představení poprvé, stačí si počkat, než se postava představí, a asi tak po 5 minutách víte, na čem jste.
Já osobně mám škodolibě ráda postavu vychytralého sluhy Tarokadži, který sice slouží svému pánovi věrně, příkazy ovšem plní tak nějak "švejkovsky" po svém, aby si práci co nejvíc zjednodušil. Dost často se to pak otočí proti němu, a on dostane výprask.
Své dělají i motivy her, které jsou nadčasové. Hry se zabývají takovými tématy, jako jsou třeba úplatní úředníci.
Co ale dělá hodně, jsou výborně pojaté forbíny před a mezi jednotlivými hrami. Tato krátká vystoupení herců slouží jednak jako úvod k žánru kjógenu jako takovému, jednak k podání kontextu k nadcházejícím hrám a k naladění publika. Forbíny jsou pojaty v duchu žánru s humorem, ale kultivovaně a člověk se při nich dozví hodně zajímavých informací nejen o kjógenu a hrách jako takových, ale i o historických a kulturních reáliích. A jsou to střípky, kterými se pak můžete sami opravdu blýsknout, pokud si je zapamatujete. Já osobně jsem se několikrát přistihla, že si tyto malé "úvody k tématu" leckdy snad užívám víc, než samotné hry.
My jsme se tak na příklad vyslechli vtip o tom, jak divadlo Nó dostalo svůj název, (to, když se Evropská delegace o přestávce dozvěděla, že je čeká ještě čtyřhodinový zbytek představení) který byl umně propojený s historickým faktem, že tento název se začal používat až na přelomu 19. a 20. století.
Zaměřeno na kimono
Shodou nešťastných okolností přijel soubor do Plzně v menším složení, než bylo zamýšleno, odehráli ale obě slibované hry. Aby nedocházelo k prostoji mezi oběma kousky, byla forbína před druhým vystoupením improvizovaně věnována právě oblékání kimona, navíc s názornou ukázkou. Jeden z herců se totiž potřeboval převléci z kostýmu horského mnicha do kostýmu sluhy. Publikum tak mělo možnost vidět oblékání pánského kimona hezky od začátku, až do konce, navíc se zasvěceným komentářem. Celá akce trvala něco málo přes osm minut, po těch 8 minutách mě ale ještě dlouho bolela bránice.
Co jsem se tedy dozvěděla?
Začnu tím, co jsem si zapamatovala už z dřívějších přestavení a z jiných zdrojů - kostýmy, ve kterých se herci pohybují na jevišti, jsou opravdu kimona, i když samozřejmě upravená pro divadelní účely. V zásadě ale v něčem podobném lidé z vyšší vrstvy v Japonsku opravdu ve 14. století chodili.
Pro Japonce je esteticky hezká malá hlava, proto nosí herci pod kimono několik dalších vrstev, aby hlavu opticky zmenšili oproti tělu. Jednou z nich je spodnička, která tak nějak připomíná "kimono" na bojové sporty, na rozdíl od nich je ovšem vatovaná. Břicho navíc vycpávají, aby trup působil mohutněji.
Potom následuje další vrstva, troufám si tvrdit, že její obdobou u "nedivadelního" kimona by byl juban, tedy vrstva, která je přímo pod kimonem. Z této vrstvy je tradičně vidět límec. Jeho barvy mají v kjógenu jasně daný význam. Zatímco postava urozeného pána má límec vždy světlý, sluha má límec vždy tmavý.
Stejně tak mají svůj význam i vzory na kimonech samotných. Pán má na kimonu vždy horizontální pruhy, zatímco sluhovo kimono je vždy čtverečkované.
Sluhu lze poznat i podle dalších znaků, m.j. podle tak zvaného koshi obi. To je dlouhý pruh látky, s cedulkou, na které je zobrazen mon, tedy znak rodu, kterému sluha slouží.
Rodové znaky, které se objevují na formálních kimonech i dnes, byly v Kjógenu nahrazovány znaky neexistujícími, nejčastěji pampeliškou. Tento znak opravdu nikomu v minulosti nepatřil. Označení tak bylo neadresné, nikdo z diváků se hrou necítil uražen a herci se nemuseli bát, že by kvůli nevědomé urážce nějakého samuraje přišli o život.
Situační komika a atmosféra je samozřejmě nereprodukovatelná, a tak vám doporučuji, jestli budete mít možnost, dojděte se na jejich vystoupení podívat. Žádná dvě vystoupení totiž nejsou stejná a o zábavu máte zaručeně postaráno.
A nakonec otázka: poznáte, která z postav na obrázku je sluha, a která je pán?
 |
_______
Zdroje:
http://www.kjogen.cz/
Všechny fotografie pocházejí z archivu autorky
Revize článku 25.09.2020
Revize článku 25.09.2020
Komentáře
Okomentovat