Už jsem zmínila v předchozím příspěvku, že příležitostí, kam vynést kimono obecně moc není. V Praze se občas něco vyskytne, ať už je to nějaký festival, koncert, nebo výstava, v Plzni je ovšem na Japonsko zaměřených akcí, kam jít v kimonu, jako šafránu. Proto jsem s nadšením uvítala, že se do Plzně vrátil festival Eigasai.
Kimono jsem nakonec z šatníku nevytáhla, i když jsem to až do poslední chvíle plánovala Jednak kvůli počasí, jednak se mi v kimonu úplně nechtělo courat kolem půlnoci po "Jižáku" (Plzeňáci pochopí). Přesto jsem na první den festivalu vyrazila, a dobře jsem udělala. A kimona tam vlastně nakonec byla taky.
Festival japonského filmu a kultury v Moving Station
Pokud jste o Eigasai nikdy neslyšeli, pak vězte, že se jedná o festival japonského filmu a kultury, a letos proběhl již jeho třináctý ročník. Do Plzně se festival vrátil po pěti letech, sice v okleštěné podobě jako "Ozvěny Eigasai", ale alespoň, že tak. Do plzeňské Moving Station nepřivezl jen filmy, ale dovolil nám alespoň trochu přičichnout i k té japonské kultuře.
První den tedy v rámci zahájení plzeňských "ozvěn" mohli návštěvníci vyzkoušet japonskou kaligrafii a podívat se, jak to vypadá, když to opravdu umíte. Lehké tahy štětcem vypadají z pohledu pozorovatele jednoduše a triviálně, jejich zvládnutí ale opravdu vyžaduje cvik. Workshop nebyl organizovaný jako lekce, ale spíš tak nějak živelně, kdo chtěl jen koukat, koukal, kdo chtěl něco zkusit, poslušně se postavil do fronty a vyzkoušel, a mohl jít klidně i víckrát. A kdo měl otázky, mohl se ptát, paní na všechno ochotně odpovídala.
Ač to na první dojem působilo trochu chaoticky, atmosféra byla velmi příjemná, a tak nějak pasovala k místu, kde se Festival odehrával. Festival našel totiž v Plzni útočiště v Moving station, což je bývalé nádraží na Jižním předměstí, zvenčí vyvedené v secesním stylu, a vevnitř je to prostě nádraží "z doby císaře pána". Nádražní ráz zůstal zachovaný i v interiéru a tam, kde se dříve prodávaly lístky, je nyní kavárna. Tam, kde dřív lidé v hale čekali na odjezd vlaku, se dnes hraje divadlo a promítají filmy. Vlaky okolo stále projíždějí a některé i staví u nádražní budovy kousek od Moving Station, a jakási živelnost a nepředvídatelnost tomu místu prostě sluší.
Trochu těžké téma na strávení
Letošní ročník Eigasai se nesl ve znamení hesla "když nemůžeš, přidej", a jeho japonského ekvivalentu "sedmkrát upadni a osmkrát vstaň". Organizátoři pro plzeňské publikum vybrali čtyři filmy v japonštině, ale zato doprovázené jak českými, tak Japonskými titulky.
Zahajovací film, Barvy života, pojednával o třech stárnoucích dámách, které se na sklonku života rozhodly podnikat a prodávat různě zbarvené listy rostlin, které mají sloužit jako ozdoba japonských pokrmů. Potýkají se přitom se všemožnými překážkami, včetně nepochopení ze strany vlastních rodin. Je úžasnou sondou do japonské společnosti, která řeší s problémem stárnutí venkovské populace a vylidňování venkova (ne, že by se to u nás nedělo).
Přiznám se ale, že v únoru, kdy se "Ozvěny" konaly, jsem za sebou měla rok a půl laviny opravdu náročných událostí, na mě bylo toto téma trochu moc, a film jsem tak říkajíc nestrávila. Resp. spíš jsem nebyla schopná ho obsáhnout a soustředit se na něj. Moje mysl stále utíkala kamsi jinam a hledala spíš oddych, a tak jsem odešla chvíli po zahájení promítání. Přesto jsem si tento film zapsala na seznam toho, na co bych se jednou ráda podívala doma, pokud se mi podaří ho někde sehnat. I těch pár záběrů jsem totiž dostala pocit, že ho režisér natočil opravdu s láskou. Pustím si ho hezky v klidu, s hrnkem kakaa, nebo možná se šálkem dobrého japonského zeleného čaje, podle toho, jaké zrovna bude roční období.
Ale to nebylo všechno
Jestliže jste se pročetli až sem, a říkáte si, že ten festival zase za tolik nestál, že teda jako filmy jo, ale té kultury vlastně tak moc nebylo, tak si buďte jistí, že bylo. Promítání filmu totiž předcházelo vystoupení Divadla Kjógen, které předvedlo dvě hry ze svého repertoáru tradičních japonských frašek. Ale o těch vám něco napíšu až ve druhé části.
Jo, a kdybyste hledali, co to vlastně to "Eigasai" znamená, tak věřte, že čistě a jednoduše "festival filmu".
Komentáře
Okomentovat